LUXFEROVÝ BYT

ZADÁNÍ

V pražském Karlíně se často rodí zajímavé projekty, a to jak z pohledu architektonického, tak i díky samotnému faktu, že se jedná právě o Karlín. Pouze, jak klasik zpívá, jeho “karlínská černá duše” se v průběhu posledních let změnila na “plesající duše”. Jsou to duše všech majitelů karlínských nemovitostí při pohledu na místní cenovou mapu. Přišel za námi akcionář jednoho z nových projektů obytných domů se zadáním, které bylo jasné. “Pořádný industriální byt, ale ne příliš industriální. Bydlet v něm budu já s rodinou, ale možná nájemníci.” A teď, babo (Báro), raď…

Základem bylo vytvořit velmi střídmý až strohý prostor, kde bude hlavní dominantou jeho funkčnost a výhledy ven. Plocha bytu je cca 100 m2, jeho dispozice úzká cca 6 m a dlouhá přes 16 m. Takto podlouhlá dispozice se prvotně mohla jevit jako handicap, ale ve finále se byt logicky rozdělil na denní a soukromou zónu. Byt se nachází v posledním podlaží orientovaném na řeku, takže další jeho kvalita spočívá v krásných výhledech do zeleně a na řeku.

REALIZACE

Celému obytnému prostoru dominuje syrový železobetonový strop. Ve střední části bytu, kde se nachází koupelny, šatny a chodba, je sádrokartonový podhled.

Celý dům má kromě centrální klimatizace také rekuperaci, takže technologické sítě v podhledech jsou velmi husté, a nemohli jsme tudíž ve střední části využít na osvětlení náš oblíbený barrisolový podhled. Abychom přivedli alespoň trochu světla i do místností v jádru bytu, navrhli jsme některé části zdí z luxferových tvárnic.

Jako protiváhu stropu jsme zvolili dřevěnou trojvrstvou podlahu, která je však kouřovaná, takže má krásnou našedlou barvu. Pod ní je celoplošné podlahové vytápění. Podlahovinu jsme zamýšleli použít i na výrobu některých kusů nábytku jako stůl nebo postel, v obývacím pokoji je tímto dřevem obložena celá stěna.

Luxferové příčky ve střední části bytu podporují industriálnost celého prostoru, ale hlavně jej prosvětlují a odlehčují. Ostatní svislé konstrukce jsme pokryli starou známou a vždy fungující betonovou stěrkou.

Základní myšlenkou v rámci obývacího pokoje bylo nenarušit výhled ven. Právě kvůli tomuto jedinečnému výhledu má televize v interiéru podružné místo. Osvětlení je nepřímé anebo přisazené tak, aby v prostoru nic neviselo. Dovolili jsme si pouze osadit na strop kovovou kolejnici, ve které jezdí zavěšené houpací křeslo, ve kterém se může majitel uvelebit nejen u knihovny, ale je možno ho přesunout i před televizi.

Mobiliář doplňuje v našich projektech již obligátní koncept lavic u jídelního stolu, doplněných minimalistickými židlemi. Na stěnách visí kovové konstrukce sloužící jako police a zároveň i modul pro nepřímé osvětlení. Kuchyně je pojatá jako kombinace šedého a bílého lamina, které tvoří i skříně v ostatních částech bytu.

Po dlouhém dni se může majitel zastavit na skleničku(y) na baru a potom pokračovat rovnou do knihovny v rohu pokoje, kde ve stínu knih poklidně usne.